OSOBNÍ STRANA

PLANETY

SLUNÍČKO

VESMÍR A VůBEC

LINKY



Měsíc

MĚSÍC

Střední rovníková horizontální paralaxa - 57'2,"
Exicitrita dráhy - 0,0549
Sklon dráhy k ekliptice - 5&deg08'43"
Sklon rovníku k ekliptice - 1° 31'22"
Sklon rovníku k rovině dráhy - 6&deg41'
Střední vzdálenost středu Měsíce od středu Země - 384 405 km
Meze vzdálenosti středu Měsíce od středu Země - 356 000 až 407 000 km
Skutečný poloměr - 1 738,0 km
Tíhové zrychlení na rovníku g(Měsíce) : g(Země) - 1 : 6,04
Povrchová teplota - 117 až -160 &degC
Část povrchu viditelná ze Země - 0,590
Střední hvězdná velikost při úplňku - -12,7m
Oběžná doba siderická (vzhledem ke hvězdám) - 27,321 660 9 dne
tropická (vzhledem k jarnímu bodu) - 27,321 581 6 dne
synodická (vzhledem ke Slunci) - 29,530 588 1 dne

 

Stavba Měsíce  
Seismické výzkumy naznačují, že Měsíc je rozvrstven. Jeho korový obal je přibližně 60 km mocný. Plášť sahá do hloubky 9000 - 1000km.  Plášť i kůra jsou v pevném stavu, pouze měsíční jádro je patrně v  subplastickém stavu. Ve středu Měsíce teplota nepřesahuje 1500- 2000 C. Jádro není jako u Země tvořeno železem a niklem, protože zde neproběhla  rozsáhlejší diferenciace mamatu.
Pod povrchem je měsíc rozdělen na mohutné bloky s trhlinami a zlomy, které pronikají hluboko do jeho nitra. 

Měsíční pevniny  

Zaujímají asi 75 % povrchu, ale jejich prozkoumanost je menší než u moří. S pozemskými pevninami mají společné jen to, že zaujímají vyšší úroveň reliéfu. Na rozdíl od moří je geochemické složení hornin pestřejší, a můžeme je rozdělit do 3 skupin:
  • Materiál charakteru anortozitu až anortozitových gaber. Rozsah jeho složení kolísá jen málo. Měsíční horninaCharakteristickým rysem je nízký obsah SiO2, vysoké obsahy CaO a Al2O3, ovšem malé množství alkáliíí.
  • Materiál zvaný KREEP {Kalium, Rare Earth Elements, Phosphor}. Byl identifikován ve většině měsíčních hornin - brekcie.

  • V malém množství se vyskytují úlomky skla, která mají vysoký obsah SiO2 a K. Nebyly nalezeny ve formě horninových úlomků. Původ je nejasný. Často vytváří kuličky.  

    Voda na Měsíci  
    Na dně dvojitého kráteru South Pole/Aitken, který vyplňuje oblast kolem jižního pólu Měsíce existuje velké jezero, nebo přesněji malé moře zamrzlé vody. Kráter má v průměru 2 500 km a je hluboký 8 km. Jde o plochu velkou jako Balaton. 

Vědci se domnívají, že vodu na Měsíc donesly komety. Jádro každé komety tvoří směs vodního ledu a dalších exotických ledů smíchanými s křemičitými horninami. Podle některých studií tvoří voda až 90 % celkové hmoty jádra komety. Vědci se domnívají, že pokud šlo o kometu (a ne planetku), musely na polární oblast dopadnout dvě komety

(nebo jedna rozpadlá na dvě části) s průměrem jádra větším než 10 km (komety Hale-Bopp má jádro o průměru  30 km).  
Senzační objev vody na Měsíci umožnila vojenská kosmická sonda Clementine, která roku 1995 vyslala z oběžné dráhy okolo Měsíce 1,6 miliónu fotografií.

Krátery na Měsíci  

Mezi největší krátery patří Clavius a Grimaldi s průměrem více než 230 km.

Měsíční krátery nevznikly sopečnou činností, ale neustálým bombardováním  měsíčního povrchu meteority. Krátery jsou více časté v oblastech mimo měsíčních moří, což svědčí o výraznějším bombardování Měsíce v prvních 2 mld jeho existence.  
Na přivrácené straně Měsíce je více než 300 000 kráterů s průměrem větším než

1 km. Na odvrácené straně je jich mnohem více. Některé menší krátery vznikly sekundárně dopadem balvanů vymrštěných z měsíčního povrchu při dopadu meteoritu. Hloubka menších kráterů je přibližně 1/10 průměru, u větších tento poměr klesá a  ani nejhlubší krátery nedosahují hloubky více než 3km.  

Měsíční moře  

Zaujímají asi 25% povrchu, a proto se dá říci, že tvoří významnou součást korového obalu Měsíce. Prakticky všechna moře vznikla impaktem většího tělesa. První moře byla vyhloubena před 3,8 - 4,5 mld lety. Ty byly asi 400 - 700 mil. let po svém vzniku zaplaveny magmatem. Jako první vzniklo Mare Serenitatis, jako poslední pak Mare Orientale. To představuje poslední a nejlépe zachovalý útvar tohoto druhu. 

Obrovské krátery byly následně zaplaveny magmatem. To vytvořilo mohutné lávové příkrovy, které dosahují mocnosti několika set metrů.Největší mocnosti dosahuje  příkrov v Mare Nectarus, kde dosahuje prům. mocnosti kolem 900 m, max. pak 1500m.  
Složení hornin je velmi podobne pozemským bazaltům. Krystalovaly při teplotách asi 1200 C. Absolutní stáří hornin  je poměrně úzké, a to v rozmezí 3,2 - 3,9 mld let. Měrná hustota bazaltů je 3,35 g.cm-3. Jsou jemnozrnné, porézní, s dutinami a póry po odplynění.

Seismická aktivita Měsíce  

Od roku 1969 - 72, kdy na povrchu pracovaly seismometry, bylo zaznamenáno několik tisíc zemětřesení. Ty nám poskytly bohaté údaje o seismicitě Měsíce. Je jich několik typů, a to:
  • občasná zemětřesení - s epicentrem v malé hlouce pod povrchem - dopad meteoritů
  • tektonická zemětřesení - 600 - 900 km pod povrchem
  • zemětřesení souvysející se slapovými pohyby hmoty - hluboko pod povrchem
Většina zemětřesení nepřekračují 1. a 2. stupeň Richterovy stupnice. Vyjímku tvoří dopady meteoritů.

Atmosféra  

Nebyla zjištěna.

  
Historie výzkumu  

140 př. n.l. Ptolemaios změřil vzdálenost - Měsíc
1610 G. Galilei pozoroval hory na Měsíci
1693 G. D. Cassini zjistil, že Měsíc má vázanou rotaci
1775 T. Mayer zavedl systém souřadnic na měsíčním povrchu
1837 - 8 W. Beer a J. H. Madler nakreslili první moderní mapu Měsíce
1869 Lord Ross změřil teplotu měsíčního povrchu
1946 Z. Bay získal radarový odraz od Měsíce
1959, 2. ledna Start Luny 1 k Měsíci
1959, 13. září Luna 2 jako první těleso vyrobené lidskou rukou dopadla na Měsíc
1959, říjen Luna 3 pořídila první fotografie odvrácené strany Měsíce
1964, 31. července Ranger 7 odvysílal první detailní snímky Měsíce
1966, 31. ledna Luna 9 jako první těleso přistála měkce
1966, 31. března Luna 10 se stala první umělou družicí Měsíce
1966 - 1967 pět sond typu Lunar Orbiter získalo obrazový materiál pro přípravbu přistání člověka na Měsíci
1966 - 1968 pět sond typu Surveyor přistálo na měsíčním povrchu, získalo 90 000 snímků měsíčního povrchu a studovalo vlastnosti měsíční půdy
1968, prosinec posádka Apolla 8 oblétla měsíc a vrátila se zpět na Zem
1968 - 1969 tři sondy typu Zond oblétly Měsíc a vrátily se zpět na Zem
1969, 21. července Neil Armstrong a Edwin Aldrin přistáli na Měsíci
1970, 12. září odstartovala automatická stanice Luna 16, která po měkkém přistání odebrala vzorky měsíční horniny a vrátila se 24. září zpět na Zem
1970, 17. listopadu na Měsíci přistála sonda Luna 17, která vysadila první měsíční vozidlo Lunochod 1
1971, 30. července kosmonauti D. R. Scott a J. B Irwin poprvé použili měsíční vozidlo
1972, prosinec skončila první etapa výzkumu Měsíce kosmickými loděmi s posádkou
1995 detailní mapování povrchu Měsíce americkou sondou Clementine