OSOBNÍ STRANA

PLANETY

SLUNÍČKO

VESMÍR A VůBEC

LINKY



Proč je obloha modrá....


Tak předně - obloha ve skutečnosti není modrá, přesněji řečeno není jen modrá. V nebeském blankytu je do spektrální modři přimíchána též fialová, zelená, žlutá i červená barva. Ale modrá, ta tam převládá. Modré světlo oblohy určitě nějak souvisí s vlastnostmi zemské atmosféry. Názorně to dokládají i barevné snímky Země pořízené z kosmického prostoru, na nichž je patrné , že vzdušný oceán rozprostírající se nad naší planetou má modrý ostín. Právě díky tomuto barevnému nádechu si Země vysloužila přezdívku modrá planeta. Světlo oblohy mění vlastně světlem ovzduší, ale rozptýleným světlem slunečním. Jenže pozor : jak je potom možné, že obloha je převážně modrá, když sluneční záření je spíš zažloutlé? Na čem se to vlastně sluneční paprsky rozptylují a proč se přitom rozptyluje modrá složka slunečního záření více, než dejme tomu složka oranžová?

Jako rozptylová centra přicházejí v úvahu drobná tělíska vznášející se v ovzduší: částečky prachu, krystalky vodního ledu i kapičky vody. Není pochyb, že se na těchto překážkách světlo rozptyluje, a to dosti účinně. Modř oblohy však na svědomí nemají, Ze zkušenosti víme, že silné zaprášení činí oblohu spíše bílou než modrou. Vysoká řídká oblaka tvořená krystalky ledu jsou sněhobílá. Rovněž mlha sestávající se ze spousty drobounkých vodních kapiček nemá výrazně modrou barvu. Všechno to souvisí se skutečností, že rozptyl slunečních paprsků na zmíněných centrech velice málo závisí na vlnové délce světla. Zhruba stejně jsou rozptylovány paprsky modré, žluté i červené?

Co nám tedy zbývá ? Už snad jen samy molekuly vzduchu. Jenomže délka zde je potíž. Rozměry jednotlivých molekul jsou mnohem menší než vlnová délka viditelného slunečního záření. Nemohou tudíž pro paprsky Slunce představovat žádnou překážku. Vlnící se záření je hladce obejde.

Nicméně jsme na správné stopě. Jak ukázal již v minulém století anglický fyzik lord Rayleigh (1842-1919), není vzduch zcela stejnorodým prostředím. náhodně se v něm vytvářejí shluky molekul spolu strvají jen nepatrný zlomek sekundy, přesto mohou pro tento okamžik přestavovat nehomogenitu, na níž se budou sluneční fotony rozptylovat. Účinnost takového rozptylu je přitom nepřímo úměrná čtvrté mocnině vlnové délky rozptylovaného záření. Znamená to tedy, že paprsky modrého světla o vlnové delce 400 nanometrů jsou rozptylovány 6.6krát silněji než paprsky světla červeného s vlnovou délkou 640 nanometrů.

Proč tudíž není obloha převážně fialová? Světlo fialové má přece ještě kratší vlnovou délku než světlo modré! jednoduše proto, že ve směsi paprsků, které k nám Slunce vysílá, je čistě fialových paprsků relativně velmi málo. obloha by sice chtěla být fialová, ale nemá z čeho.