OSOBNÍ STRANA

PLANETY

SLUNÍČKO

VESMÍR A VůBEC

LINKY



Sluneční soustava

Sluneční soustavou se rozumí blízké  okolí Slunce a soubor všech těles , která jsou plně ovlivňována jeho přitažlivostí. Zjednodušeně se za sluneční soustavu považuje jen Slunce a devět velkých planet, které kolem něj obíhají. Avšak patří sem i měsíce velkých planet, malé planetky - asteroidy , meteroity, komety,meziplanetární plyn a prach, proudy subatomárních částic a konečně i gravitační a elektromagnetická pole. Nemůžeme vyloučit , že zejména v okrajových oblastech sféry sluneční aktivity mohou existovat i druhy dosud nepoznaných těles, které mohou mít velký význam pro pochopení vzniku a vývoje celé soustavy.

Planety sluneční soustavy

Společnou charakteristikou až dosud známých devíti planet sluneční soustavy - Merkuru , Venuše , Země , Marsu , Jupiteru , Saturnu ,Uranu , Neptunu a Pluta je to , že jde o tělesa s relativně malou hmotností (vůči hvězdám) a s nízkými povrchovými teplotami. Jejich vnitřní zdroje energie jsou chudé, atím i jejich vlastní záření je málo intenzívní .Konečně všechna tato tělesa obíhají kolem Slunce. Společných vlastností je tedy řada, ale přesto planety netvoří homogenní skupinu co do hmotnosti , rozměrů , fyzikálního a chemického složení , ale velmi pravděpodobně ani z hlediska současnosti a možná dokonce i mechanizmu vzniku.

Planety lze rozdělit do dvou skupin. Do první skupiny patří naše Země a tělesa, která mají hmotnost, chemické složení a snad i vnitřní stavbu přibližne podobnou Zemi tj. Merkur , Venuše , Mars. Svým způsobem se sem řadí i Měsíc, jakkoli není samostatnou planetou ,ale družicí naší Země. Všechna tato tělesa lze označit jako malé planety nebo výstižněji planety terestrické, tedy Zemi podobné. Druhou skupinu tvoří velké planety, jejihž nejvýznamnějším představitelem je Jupiter, dále Saturn, Uran a Neptun. Z devíti velkých planet tedy zůstává nezařazen Pluto, ale jak vzplzne z dalšího, nejde možná co do původu vůbec o planetu.

V obou skupinách lze najít podstatně více společných charakteristik než při popisu všech planet jako celku. U terestrických planet jde o tělesa poměrně malá, tedy s rozměry  tisíců kilometrů, s vysokou hustotou a pevným povrchem, s nepříliš hustou atmosférou nebo bez atmosféry, s vysokým obsahem těžších prvků, pomalou rotací a konečně  - což může být významné z hlediska jejich vzniku - obíhajících kolem Slunce ve vnitřních oblastech sluneční soustavy.

U velkých nebo též obřích planet jsou tyto charakteristiky opačné. Jejich rozměry jsou v desetitisícíh kilometrů, hustota se pohybuje kolem hustoty vody, velmi pravděpodobně nemají pevný povrch , ale naopak mají rozsáhlé a husté atmosféry. jejich hlavním stavebním prvkem je nejlehčí prvek - vodík. Viditelný povrch má velmi nízké teploty, ale naproti tomu vnitřní zdroje energie obřích planet jsou podstatně mohutnější než u planet terestrických (ale samozřejmě nesrovnatelně menší než u hvězd). Obří planety mají velmi rychlou rotaci, početné soustavy měsíců a obíhají kolem Slunce ve větších vzdálenostech než terestrické planety.